Podmínky chovu
Jsme rádi, že jste si vybrali zrovna gekončíka nočního, jako své domácí zvíře. Ono gekončík není typickým zvířetem našeho dětství, jako například kočka, nebo pes, a proto je dobré o jeho chovu vědět co možná nejvíce. V některých věcech si může člověk dovolit „experimentovat“ podle sebe, ale některé by měl dodržovat a naopak, některé by měli být absolutní tabu. Mezi řádky níže, se pokusíme představit všemožná úskalí a vysvětlit jejich řešení, ze všech možných úhlů pohledu. Cest jak správně chovat tato zvířata je několik, stejně tak i těch špatných.
Co dělat než si pořídím gekončíka domů?
Studovat, studovat, a když už si myslíte, že všechno víte, tak znova studovat. V prvé řadě je nutné si uvědomit, že gekončík není mazlík! Je to divoké zvíře, které není určeno jako domácí mazlíček. Tahat zvíře každý den z terária nechat ho proběhnout, dívat se s vámi na televizi je prostě hloupost. Na tyto činnosti je opravdu vhodnější kočka, nebo pes. Samozřejmě zvíře by mělo být zvyklé na kontakt při čištění terária, vážení atp.
Nutností je uvědomit si jestli chci mít jednoho nebo více gekončíků, odchovávat mláďata či nikoliv. Pokud chcete jen jednoho gekončíka je úplně jedno zda zvolíte samičku nebo samečka. Pro začátečníky bych ale volil raději samičku, jelikož je docela možné, že po čase zatoužíte po dalším exempláři a mohl by nastat problém. Gekončíci se totiž nechovají v párech, ale vždy je jeden samec na několik samic, minimálně 2, ale klidně i 4nebo 5. Samci jsou totiž velmi sexuálně aktivní a mohli by samici uhnat k smrti. Není proto problém mít v jednom teráriu třeba 3 samičky bez přítomnosti samce.
Jídlo a zase jídlo. Ono se to nemusí na první pohled zdát ale gekončík je docela slušná popelnice s velkým apetitem. Je to lovec, takže jeho kořist musí být živá a hýbat se. Zjistěte si proto, kde si budete krmný hmyz obstarávat a jak jej budete uchovávat.
Terárium
Nejčastější otázka je jak má být terárium veliké pro 1, 2, 3 nebo více gekončíků. Dokonalá odpověď neexistuje. Velmi záleží na uspořádání věcí v teráriu, dokonalosti a funkčnosti 3D stěny atd. Všeobecné pravidlo, na kterém se snad shodnou všichni chovatelé je, že terárium musí být orientované na délku, nikoliv výšku. Výška by neměla přesahovat 50cm, šířka by měla být alespoň 40cm a délka minimálně 45cm. Z toho nám vyplívá, že pro jednoho gekončíka s dobře zařízeným interiérem jsou minimální požadavky 45x40x45 (dšv), není to dogma, takže pokud budete mít třeba 52x38x40 a podobně, neměl by v tom být problém. Čím více jedinců, chcete mít, tím větší terárium musíte pořídit. U nás se řídíme pravidlem při zachování výšky a šířky terária, že co jedinec navíc to minimálně 10cm do délky. Důležitým parametrem je i fakt, že byste měli vlastnit terárium, nikoliv akvárium a to z důvodu lepší cirkulace vzduchu. Uvědomte si prosím že chováte terarijní zvíře, nikoliv rybičky.
- foto takhle ANO (www.teraechis.cz)
- foto takhle NE! (špatný substrát)
Topení
Gekončík pochází z teplých polopouští a hornatých stepních oblastí Pákistánu, Afghánistánu a severní Indie, tudíž potřebuje poměrně vysokou teplotu. Nejen pro svůj běžný život ale i pro dobré trávení potravy, rozmnožování a vůbec pro všechno. V teráriu musí být umístěn lokální zdroj tepla. Ideálním řešením je topný kámen. Jeho velikost a výkon závisí na počtu zvířat a době zapojení. My osobně volíme kameny větší s nižší wattáží, ale máme je zapnuté celoročně 24/7/365. Nedílnou součástí je i výhřev jako takový. Většina z nás má doma teploty mezi 20-22°C, což je teplota při které zvířata zimují, je tedy nutností terárium vytopit. Nejjednodušší metodou je obyčejná žárovka v květináči. Jediná nevýhoda je poměrně krátká životnost. Další možnosti jsou topné folie a topné kameny. Topné folie se umisťuji pod terárium nikoliv dovnitř. Je tedy nezbytné tomuto vytápění upravit množství substrátu k dosažení kýžené teploty. Teplota v teráriu by neměla být ve všech místech stejná. Z tohoto důvodu dáváme zdroj tepla vždy na jednu stranu, aby docházelo k teplotnímu gradientu a zvířata měla možnost nalézt místo s vhodnou teplotou, čemuž napomůžeme členitou 3D stěnou a množstvím úkrytů. V místě pod žárovkou se nám může teplota vyšplhat i nad 35°C, pouze ale v tomto jednom místě, nikoliv plošně. Ve zbytku terária by měla teplota postupně klesat až k cca 25°C. Na noc můžeme všechny zdroje tepla vypnout, tudíž docílíme pokojové teploty, popřípadě nechat zapnutý topný kámen.
Osvětlení
Mnoho chovatelů se mylně domnívá, že gekončík noční potřebuje UVB zářivku. Toto je velmi častá praktika ve zverimexu. Gekončík je přes den zalezlý v puklinách ve skalách a žádné sluneční paprsky na něj nikdy nedopadnou. Je to tedy jen reklamní tah. Světlo do terária umístit můžeme, za předpokladu, že zvířata chováme v místnosti bez oken a byl by u nich problém rozpoznat denní a noční dobu. Jako zdroj světla můžeme použít obyčejné LED-diody, nebo postačí i pouhá obyčejná žárovka, která nám zároveň zajistí i teplo.
Substrát
Tahle problematika má nespočet přístupů, řešení, názorů a paradigmat kolik je snad jen chovatelů. Pokusíme se vyjmenovat všechny možné substráty a říci jejich klady a zápory tak objektivně jak to jen jde. Některé substráty jsou estetické, některé praktické a některé zdravotně závadné a značně rizikové. Argumentem většiny lidí je, že to tak chovají léta a nic se jim nestalo a zvířata jsou naprosto zdravá. Tato varianta může nastat, ale riskovat ji? Proč? Vždy uvádím příklad z mé rodiny. Děda je poměrně silný kuřák a kouří od dětství, zeleninu nejí, alkohol neodmítne, sport sleduje akorát v televizi a popíjí u toho černou kávu a maso je maso. Je mu téměř 70, nebere žádné léky a kromě horšího zraku je naprosto fit. Má teta nekouřila, žila na horách a v 31 zemřela na rakovinu. Takže tvrdit, že když zrovna moje zvířata jsou zdravá, je můj postup správný a bezpečný není úplně košer.
Terarijní písek
Většinou jde o křemičitý a barvený písek. Používá ho hodně chovatelů. Jeho výhodou je nesporně vzhled. U chovatelů navozuje dojem přirozeného prostředí, což tak úplně není pravda. Další výhodou je snadná údržba, kdy trus jednoduše vyhodíme a zbytek můžeme pohodlně přesít. Nevýhodou pro naši peněženku může být cena. Zdravotní rizika jsou prašnost, kdy je větší pravděpodobnost zánětu očí a nosu. Prašnost je, ale diskutabilní. Pokud hrábnete rukou a hodíte písek, prach tam bude a ne úplně málo, ale dokáže stejný efekt udělat i gekončík? Fouká vám vítr v teráriu? Jediné opravdu reálné nebezpečí plyne z konzumace. Pokud zvíře pozře extrémní množství, hrozí úhyn. Pokud je ale zvíře zdravé a dobře vitamínované, pak těch pár zrníček, která pozře, absolutně nemají vliv na ucpání. Celkově jde o poměrně bezpečný substrát a dá se za určitých podmínek doporučit.
Říční štěrk
Obdobná varianta jako terarijní písek, výhoda je snadná dostupnost. Nutností je pouze písek řádně proprat a propéci ho v troubě, abychom docílili naprosté sterility.
Kamínky
Chovatelé, kteří používají kamínky, se bojí, že pokud by použili substráty výše, hrozí ucpání jejich zvířat. Pravděpodobnost, že se tomu tak skutečně stane, sice snížili, ale i tak není nulová. Otázkou je zda vyhraje gekončíkova přirozenost požírat substrát nebo jeho pud sebezáchovy. Jako drobnou nevýhodu lze zmínit nereálný vzhled, určitý problém můžou způsobovat kamínky i při chůzi v závislosti na velikosti, a nevýhodou je i hlučnost, která vzniká, když zvířata hrabou a kamínky narážejí na stěnu terária. Největší nevýhodou je schopnost krmného hmyzu se schovat do prostor mezi kamínky, naopak výhodou je cena a snadná dostupnost (Hornbach, Obi atd.).
Papírové ubrousky
Tato varianta je nejvíce používána u chovatelů, kteří chovají zvířata v rack systému, chcete-li jinak v plastových boxech. Nespornou výhodou je maximální hygiena, naprostá cenová dostupnost a přehled, které zvíře nežere, popřípadě indikace špatného trusu. Jedinou nevýhodou je estetičnost. Za zmínku stojí fakt, že ubrousky jsou 100% nejlepší a nejbezpečnější variantou pro odchov mláďat, případně karanténu nemocných zvířat.
Kočkolit
Zde jsou cesty dvě, a jak už to bývá, jedna je OK a druhá je KO. Pokud si pořídíte 100% přírodní kočkolit na bázi jílu nebo bentonitu není důvod, že by se zvíře ucpalo, nebo zacementovalo. V případě pozření se z kočkolitu stane bahno, které kvalitně pročistí žaludek a celý trávicí trakt. Kočkolit který zvlhne, tvrdne až po opětovném vysušení, což v těle nehrozí, dokud jej gekončík nevyloučí. Druhá možnost je použití parfémovaných kočkolitů, které sice kvalitně pohlcují zápach, ale stejně tak dobře pohlcují i schopnost gekončíka přežít. Věřím, že k tomu není potřeba více dodávat. Čistý bentonit (Mikeš) je k dostání v každém zverimexu za pár korun.
Bukové štěpky
Štěpky jsou snadno sehnatelné. Jejich nevýhodou je nepraktičnost. Špatně se po nich chodí, krmný hmyz má spoustu úkrytů a celkově to nevypadá moc dobře. Je zde i zvýšená možnost třísek či jejich zapíchnutí do oka apod. Následná hygiena či desinfekce je poměrně snadná.
Rašelina
Rašelina jako taková je primárně zdravotně absolutně nezávadná, ani její pozření není nebezpečné, je nutné si ale uvědomit v jakých podmínkách gekončík žije. Rašelina je vlhká, tudíž se výborně hodí do kladiště, kde pomáhá při svleku. Pokud ji máte v celém teráriu, máte pak zbytečně velkou vlhkost, na které není zvíře zvyklé a zvyšuje se i možnost infekce a plísní.
Lignocel
Tento substrát můžeme nalézt i pod označením kokosové vlákno, popřípadě v kombinaci s rašelinou. Jediná jeho kladná vlastnost je cena. Toto je jediný vysoce nebezpečny substrát, který v žádném případě nepatří ke zvířatům a to nemluvím jen o gekončících! Abychom jej vůbec umístili do terária, je nutné jej pořádně navlhčit. Proč by mělo mít polopouštní zvíře vlhký substrát? Kokos se běžně v Afghánistánu nevyskytuje na rozdíl od gekončíků. Pokud zvíře pozře i malé množství lignocelu, hrozí smrt. Lignocel velmi dobře na sebe naváže vodu a v těle několikanásobně zvětší svůj objem a problém máme na světě. Nehledě na dlouhá vlákna, která tvoří a znesnadňují jeho případnou snahu o vyloučení. Dalším negativním faktem je, že pokud lignocel navlhčíte a umístíte do terária, kde je teplota řekněme 30°C velmi snadno dochází k plísním a bujení hub, což jistě není náš záměr. Lignocel je opravdu jediný substrát, který se hodí akorát do květináče a to ještě s nadsázkou.
Krmení
Je stejně důležité jako u lidí. Čím kvalitněji krmíme, tím zvířeti prodloužíme životnost, zajistíme kvalitnější snůšky a celkově dopřejeme mu kvalitnější život. Gekončík je taková trošku popelnice, ale nelze to úplně paušalizovat, někteří jsou velmi vybíraví. Ideální je krmivo střídat a snažit se udržet co největší pestrost. My osobně krmíme převážně cvrčky, které si kupujeme ve velkých balení přímo od chovatelů. Je to nejekonomičtější řešení. Nedílnou součástí je i naše vlastní kolonie švábů, která nám zajišťuje dostatek potravy v případě výpadku dodávky cvrčků. Jako doplněk stravy používáme sarančata, červi Zophobas případně moučné červi, kteří se nám velmi osvědčili u jedinců, kteří nechtějí růst nebo jíst. Velmi důležitým doplňkem jsou myší holátka, zejména pro samičky v období snůšek. Podávání holat by se nemělo přehánět, my krmíme tak 1x za měsíc. Naprostou bombou je ovšem čerstvý smýkaný hmyz přímo z louky- nic lepšího nevymyslíte. Dejte si ovšem pozor, aby louka nebyla ošetřena chemickými postřiky proti škůdcům, komárům apod. Tyto činnosti se většinou provádějí letecky, takže i louka u lesa může být kontaminována.
Vitamíny
Zde je mnoho cest, kterými se můžete vydat. Ne každá cesta vyhovuje všem a ta co se zamlouvám nám, nemusí být ideální pro vás. V podstatě existují 3 cesty. První spočívá v posypávání krmného hmyzu vitamínovou směsí, kterou zakoupíte v obchodě. Nejčastějšími přípravky jsou Plastin, Roboran a Nekton MSA, určitě jsou i jiné produkty. Důležité je nastudovat si složení jednotlivých prvků, vitamínů, minerálů a podle toho upravit dávkování. Druhou cestou je výroba vlastní směsi z mletých skořápek a dalších ingrediencí, které si každý chovatel upravuje dle svého v určitém poměru a poslední třetí cestou je kvalitní krmení pestrou stravou krmný hmyz, čímž zajistíme dostatek hydrofilních vitamínů a lipofilní vitamíny doplňujeme prostřednictvím roztoku Hydrovit AD3E. Podrobnější a troufám si říci, že i vyčerpávající informace naleznete v článku, který napsal „Dračí místečko“ a s jeho souhlasem ho uveřejňujeme i na těchto stránkách v sekci „Zajímavosti“. Ať už si vyberete jakoukoliv cestu, je nutné, aby v samotném teráriu byla miska s čistým vápníkem, který můžou vaši svěřenci olizovat dle libosti.
A náš favorit je
Rozmnožování
Tento akt je nedílnou součástí života gekončíků, kteří jej stihnou v průběhu roku nesčetněkrát. Jelikož předpokládáme, že všichni chtějí odchovat jen zdravé jedince, což se i při nejlepší vůli nemusí vždy podařit, je nutné dodržovat několik zásad, aby případný neúspěch byl co nejmenší. Základní podmínkou je dostatečná váha a věk. Samičky by měly mít minimálně 45g, ale čím více tím lépe a samozřejmě věk alespoň 1rok. Naopak samečci jsou aktivnější v podstatně nižším věku i hmotnosti a není nic neobvyklého, že sameček, který má přes 30g bez problému oplodní dospělé samičky. Při páření se samečkovi divoce rozkmitá ocas, čímž dává samičce najevo, že je tu. Zakousne se samičce za krk a podsune svůj ocas pod její. Při tomto aktu, který trvá jen velmi krátce, zasune svůj hemipenis do samičky a dojde k oplodnění. Tato činnost se opakuje, několikrát denně po celou dobu sezóny tzn. od konce zimování (leden/únor) až do konce sezóny (září/říjen). Po takovémto aktu trvá přibližně 2-4 týdny, než samička naklade vajíčka. Většinou jde o 2, ale klidně může být i jen jedno, vzácněji 3. Samička je schopna uchovat si sperma a z jedné kopulace oplodnit až tři snůšky. Interval mezi snůškami je taktéž 2-4 týdny. Vajíčka samička klade do předem připravených kladišť.¨
samička při snůšce (geko-tina.webnode.cz)
Kladiště může být opískovaná krabička od zmrzliny s otvorem ve víčku nebo jiná podobná nádoba, ve které udržujeme neustále vlhký substrát. Problém může nastat u prvorodiček, které jsou schopny vajíčka naklást kamkoliv, třeba do misky s vodou nebo na topný kámen a podobně. Tento jev je poměrně častý i u neoplodněných či jinak špatných vajíček.
Uvnitř kladiště musí být vlhký substrát. Na otázku jaký zvolit substrát neexistuje jednostranná odpověď. Důležité ovšem je, aby byl substrát sypký a dobře držel vlhkost. Mnoho chovatelů používá rašelinu smíchanou s pískem v poměru 1:1, malou nevýhodou je, že jsou vajíčka po nakladení obalena tímto substrátem a nevypadají čistě, na vývoj to ale nemá vliv. Častou variantou je použití přírodního rašeliníku, který ale musíte časem měnit. Oblíbenou variantou je použití vermikulitu, který je velmi lehký a vajíčka jsou krásně bílá a čistá.
Pohlaví
Jak už to bývá, pohlaví máme dvě. Sameček a samička jsou poměrně snadno rozeznatelní, problém může nastat u rozeznávání pohlaví u mláďat. Znaků jak poznat pohlaví je několik, ale spolehlivý znak je jen jeden, a to pouzdra hemipenisu u samečka. Za kloakou směrem ke špičce ocasu bychom měli nalézt dvě „boule“. Z vlastní zkušenosti jsem poznal samečka už při 9g, většinou ale až kolem 20g, někdy si ale nejsme jisti ani u 30g. Dalším dobrým znakem jsou preanální spory, které sice má i samička, ale samec je má podstatně zřetelnější. Celková konstituce samečků je mohutnější s větší hlavou. Menší pomůckou vám může být fakt, že samečci svým ocasem hladí zem, tudíž mají spodní stranu ocasu krásně vyleštěnou.
Foto 1. samička, foto 2. sameček (www.e-macularius.cz)
Zimování
Jedná se o velmi důležité období, na které je potřeba se připravit. Snažíme se tím nasimulovat „zimní spánek“, aby si zvířata odpočinula, hlavně samice, a byli připravené k paření a snůškám. Toto období nejsnáze napodobíme na konci podzimu-začátku zimy. Vypneme veškeré zdroje tepla, teplota se v terárium sníží na pokojovou (cca 20-22°C). Toto období trvá 1-3 měsíce, během kterých se zvířeti výrazně zpomalí metabolismus, nikoliv úplně. Je nutné denně měnit vodu. S krmením je to trošku odlišné. Někteří chovatelé krmí sporadicky, třeba jednou týdně menším množství cvrčků, někteří nekrmí vůbec. Naše zkušenost je taková, že během zimování zvířata nežerou a potravy si nevšímají. Je potřeba, ale zvířata pravidelně kontrolovat, a pokud by začali výrazně hubnout či jinak strádat, ihned ukončit zimování, dát na samotku, topit a krmit. Zimují se pouze dospělí jedinci, mláďata z dané sezóny není potřeba zimovat, stejně tak dospělé samičky, které nejsou se samcem. Jakmile se rozhodneme zimování ukončit, postupně zvedáme teplotu, prodlužujeme dobu svícení a pomalinku začínáme krmit. Ze začátku stačí krmit opravdu velmi málo. Žaludek je prázdný a velké množství potravy by mohlo udělat více škody než užitku.
Inkubace
Než nám samička naklade vajíčka, je potřeba mít všechno nachystané. My inkubujeme v plastikových krabičkách od salátů, které běžně koupíte v každém supermarketu. Krabičky musí být naprosto čisté. Dovnitř můžeme vložit několik substrátů. Nejčastěji používané jsou Vermikulit, Perlit a Seramis. Všechny tyto substráty pracují na +- stejném principu, takže záleží spíše na vás, který máte po ruce. Substrát prolijeme horkou vodou, necháme odstát na pokojovou teplotu a nyní jsme připraveni k samotnému uložení vajíček.
Jakmile samička naklade vajíčka, dejte ji chvilku klid a vajíčka přemístěte do krabičky určené k inkubování třeba až za pár hodin. Nemusíte se bát, nic se nestane. Dávejte, ale dobrý pozor ať vajíčka nepřetočíte, mohl by totiž dojít k odtržení vaječných obalů a zárodek by mohl uhynout.
Ze startu inkubace kontrolujeme vajíčka častěji, zda nedošlo ke zplesnivění. Vajíčka mohou být mírně propadlá, což by naznačovalo nižší vlhkost. Stačí tedy substrát malinko navlhčit a vajíčko by se mělo napravit. Vlhkost během inkubace se pohybuje v rozmezí 70-80%. Během inkubace je velmi důležitá teplota. Teplotou lze totiž poměrně dobře ovlivnit výsledné pohlaví mláďat. Při teplotách 27-28°C se líhnou převážně samičky a to po 55-70 dnech. U samečků je potřeba vyšších teplot a to kolem 30-31°C, ti se pak líhnou po 45 dnech. Není ovšem nic nezvyklého, že se mládě vyklube po 37 dnech, nebo naopak až po 80. Teplota neovlivňuje jen pohlaví, ale i zbarvení, respektive světlost či tmavost jedince. Čím větší teplota tím světlejší zbarvení a naopak.
Líhnutí
Během inkubace zárodek roste a s ním i vajíčko. Tento jev lze velmi dobře pozorovat. Několik dní před samotným líhnutím, při snaze vajíčko prosvítit můžeme vidět, že vajíčko je z velké části vyplněné malým dráčkem a lze spatřit i jeho pohyby. V průběhu nadcházejících dní lze spatřit jakoby drobné prasklinky, které bychom přirovnali k bílým skvrnám na lidském nehtu. Jakmile se vajíčko opotí (objeví se drobné kapičky tekutiny na povrchu vajíčka) bude to trvat jen několik minut maximálně desítek a dojde k samotnému klubání. Mláděti bychom neměli pomáhat, mělo by se dostat na svět svépomocí. Někdy může dojít k nevyvinutí mléčného zubu, což vede, že se mládě nedokáže dostat z vajíčka. Proč tomu tak je netušíme, ale věříme, že příroda ví, proč to udělala a my se jí do cesty nepleteme, i když to znamená úhyn zvířete. Pokud má takto malý jedinec problémy již při narození, je velká pravděpodobnost, že si problémy přenese i do pozdějšího věku a je otázkou zda popřípadě jak dlouho bude žít a s jakou kvalitou života může počítat. Samotné líhnutí může trvat od několika desítek minut až po několik hodin. Takže buďte trpěliví a dějte prckovi čas.
Odchov mláďat
Mláďata po vylíhnutí necháme několik hodin si pořádně odpočinout v inkubátoru a pak je přendáme do plastového boxu s víkem, ve kterém je udělaná ventilace. Na dno boxů dáme papírové ubrousky, misku s vodou, misku s vápníkem a úkryt. My osobně používáme rozpůlený kokosový ořech. Část ubrousků pravidelně vlhčíme, aby docházelo, k lepším podmínkám během svleku. Malí gekončíci po narození ihned nežerou, ale čerpají z vaječného žloutku. Většinou začnou žrát, až po prvním svleku, který přichází po 3-5 dnech. Po tomto období podáváme malé cvrčky, nebo šváby klidně i 2x denně. V boxech se snažíme mít co nejmenší počet mláďat, maximálně 3 a to při zachování stejných velikostí, ale především stejné gramáži. Dobré je umístit do boxu kousek čerstvé zeleniny, například mrkve, na které si cvrčci rádi pochutnají a dají ji určitě přednost před naším mládětem. Pokud nějaké mládě začne strádat, oddělíme ho od ostatních a umístíme do karantény.
Karanténa
Není to nic jiného než výše zmíněný plastový box s vlastním zdrojem tepla, vody, potravy a vitamínů. Karanténa nám neslouží jen pro naše malé dráčky, ale především pro nemocné, zraněné a hlavně nově koupené! U nás platí, že pokud si pořídíme nového gekončíka, umístíme ho do karantény minimálně na 1-3 měsíce, během kterých pozorujeme, jak zvíře žere, jak se chová a samozřejmostí je provedení parazitologického rozboru trusu v laboratoři. Karanténa by měla následovat, bez rozdílu od koho si zvíře pořizujete, takže i od nás. Nikdy nevíte, kde přesně zvíře bylo a co mohlo chytit. Může se stát, že se zvíře nakazí parazity z krmného hmyzu. Ne každý parazit je smrtelně nebezpečný, ale kombinace parazitu již může být fatální, proto vždy mějte na paměti zdraví a prospěch vašich zvířat.